Muzikoterapie

Popis Terapeuti Akce

Popis

Autoři popisu techniky:

Princip

Muzikoterapie je terapeutický přístup, který využívá jak působení hudby (receptivní, pasivní muzikoterapie), tak i proces při vytváření hudby a zvuků (aktivní muzikoterapie).

Formy muzikoterapie podle účasti či způsobu zapojení klienta:

Aktivní muzikoterapie v sobě zahrnuje účast klienta na hudební tvorbě a produkci. Klient sám zpívá, hraje na hudební nástroj nebo hraje na své tělo, projevuje se. Výsledná podoba aktivní muzikoterapie pak může být hudební improvizace, která podněcuje lidskou aktivitu, tvořivost a představivost.
Pasivní (receptivní) muzikoterapie spočívá v poslechu hudby, kterou tvoří nejlépe sám muzikoterapeut. Ale samozřejmě se může jednat i o poslech přírodních zvuků, šumů, i ticha. Muzikoterapeut je naladěn na klienta a vytváří hudební produkci, kterou klient v klidné, relaxační poloze vnímá a prožívá.

Definice muzikoterapie dle Světové federace muzikoterapie z roku 1996

"Muzikoterapie je použití hudby a/nebo hudebních elementů (zvuku, rytmu, melodie, harmonie) kvalifikovaným muzikoterapeutem pro klienta nebo skupinu v procesu, jehož účelem je usnadnit a rozvinout komunikaci, vztahy, učení, pohyblivost, sebevyjádření, organizaci a jiné relevantní terapeutické záměry za účelem naplnění tělesných, emocionálních, mentálních, sociálních a kognitivních potřeb. Cílem muzikoterapie je rozvinout potenciál a/nebo obnovit funkce jedince tak, aby mohl dosáhnout lepší intrapersonální nebo interpersonální integrace a následně také vyšší kvality života prostřednictvím prevence, rehabilitace nebo léčby." (in Kantor 2009, s. 27)

Cíl techniky

Hudba umí naše tělo rozeznít, je v podstatě určitým spektrum vibrací. Lidský organismus je složen z jednotlivých buněk a atomů, které také vibrují. Muzikoterapeutické působení hudby má základ v rezonanci obou druhů vibrací. Když vyjdeme z toho, že naše tělo tvoří ze 70% voda a ta nese zvuk lépe než vzduch a uvědomíme si, že lidský organismus neposlouchá pouze ušima, ale celým tělem J, dokáže hudba působit v těchto oblastech:

díky celostní harmonizaci spuštění jakéhokoli samoléčebného procesu
rozvoj kolektivní spolupráce
intenzivnější kontakt se sebou samými
harmonizace energetického systému, tzv. dobití baterek
postupné vylaďování tělesných funkcí a systémů
prožití radosti z vlastní hudební produkce
pozitivní vliv na komunikační schopnosti
motorický rozvoj
odbourávání bloků, snižování stresové zátěže, rozvoj kreativity, řešení problémů atd.

Postup terapie

Lidské tělo nabízí nepřeberné množství zvuků, které se vytváří buď samotným dechem, či hrou na tělo. Pomáhají uvědomění si vlastního těla, či fungují jako prostředek kontaktu s druhými. Jako příklad bych zde uvedla rytmická říkadla, samotná rytmizace, hraní na jednotlivé části těla, nebo zpěv. Přičemž lidský hlas je jedním z nejsilnějších muzikoterapeutických prostředků. Zpěv doprovází lidstvo od jeho kořenů. Stal se součástí dávných rituálů a dodnes doprovází například děti do postýlek. Mezi hudební nástroje využívané při muzikoterapii patří jak nástroje západní kultury (klavír, kytara, atd.), tak nástroje etnické, tradiční, ale také ručně vyráběné.

Zobrazit informační zdroje pro popis techniky

Kantor, J. Muzikoterapie. In Terapie ve speciální pedagogice. Műller, O. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. s. 169 - 199. ISBN 80-244-1075-3.
Kantor, J. Vymezení muzikoterapie. In Základy muzikoterapie. Kantor, J., Lipský, M., Weber, J. a kol. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 20 - 28. ISBN 978-80-247-2846-9.
Műller, O. Terapie ve speciální pedagogice. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 295 s. ISBN 80-244-1075-3.

Terapeuti

Moravskoslezský kraj