Tejpování

Vývoj moderního, výkonnostního i rekreačního sportu klade stále vyšší nároky na pohybový aparát a tím se zvyšuje riziko jeho poškození. Extrémní zatěžování bývá příčinou různých poškození pohybového aparátu akutních i chronických. Taping dnes patří mezi standardní metody nejen ve sportovní medicíně. Tyto funkční bandáže se užívají ve sportu k prevenci úraz nebo k prevenci přetížení zdravé nebo předchozím úrazem poškozené části pohybového aparátu. Dále se tapingu užívá k léčení úrazů a při poúrazové rehabilitaci. Taková rehabilitace významně zkracuje dobu léčení a ve sportu (a dnes už i v civilním životě) vede k rychlejšímu návratu do činnosti. Mnoho poškození vyžaduje právě jen částečné znehybnění. Takto částečně znehybňující bandáž selektivně chrání poškozenou část, zatímco zdravou část, která s poškozenou tvoří funkční celek, ponechává v plně funkční aktivitě. Funkční celek je pak tedy opět aktivní a nedochází ke změnám, které nastanou při úplném znehybnění (např. při fixaci sádrovou dlahou). Při úplném znehybnění totiž dochází ke změnám metabolismu ve svalech, kloubech i kostech a prvními příznaky (již po týdenním znehybnění) je vychudnutí svalstva (tzv. svalová atrofie) a bolestivé omezení kloubní hybnosti. Výhody tapingu jsou tedy jednoznačné. Ke svalovému vychudnutí nedochází nebo dochází jen v omezené míře, protože je zachována nervosvalová funkce. Zkracuje tím i dobu a intensitu rehabilitace, je prevencí nestability kloubu při porušeném reflexním mechanizmu a snižuje nebezpečí nového úrazu tím, že zlepšuje stabilizační funkci svalů.

Tato metoda je ve světě poměrně stará a začala se užívat nejdříve v USA před více než 60 lety. V Československu se tapování provádí až od osmdesátých let. O popularizaci této metody se zasloužili hokejový maséři Křížek a Martínek. Během svého vývoje byly doporučeny desítky různých technik a proto se názory na funkčnost tapingu dodnes liší. Široké využívání ve sportovní medicíně dává však jednoznačně pozitivní výsledky.

Smyslem této metody je vytvoření funkčního zpevňovacího obvazu, který chrání sval, šlachu či kloubní vazivový aparát před poškozením. Dobrý funkční obvaz musí vycházet z dobré znalosti anatomie a biomechaniky. Obvaz se zhotovuje pomocí pevných a elastických pásek různé šíře, podle lokalizace a velikosti tapované části těla.
(Text: Horenský Radim)